Muzikoterapeutické setkání, aneb jak komunikovat s institucemi a resorty?

Jak komunikovat s institucemi a resorty?

Pochopila jsem toto:

Resort si sice může vybrat s kým bude komunikovat ve věci například muzikoterapie, musí však slyšet také ty hlasy, které křičí "ne, takto to není".

Tedy pochopila jsem, že státní instituce, resort nesmí dopustit, aby jednali neoprávněně v něčí neprospěch, například v neprospěch jiné organizace, odborné instituce apod.. Především by to však nemělo být v neprospěch oboru. Vše by se mělo naopak řídit ve prospěch věci - to jest profese. V krátké době jsme se muzikoterapeuté sešli podruhé a tentokrát jsme spíše přemýšleli, jak komunikovat s institucemi.

Vidím stav věci takto:

Jednání s Mgr. A.Šmídovou od r. 2011 nevedla k jasným cílům, chyběla transparentnost. V poslanecké sněmovně se opět projevilo, že jednání na MZČR nedokázalo otevřít dialog mezi muzikoterapeuty a legislativci. Ano, můžeme parafrázovat Jana Wericha: "jeden dělá to a druhý ono a všichni dohromady uděláme moc......" to nám schází.

Je zde však problém. I instituce, dle mého názoru, musí malinko mít vhled k tomu, co muzikoterapie je. Nelze se divit, že jej nemají - je to úloha nás muzikoterapeutů. Bohužel jsem slyšela a viděla i napsáno, že jednou někdo tvrdí, že MT je psychoterapie, potom druhý, že MT je i mimo rámec psychoterapie, třetí, že MT je edukace, a tak nějak stále dokola....

Domnívám se, že je třeba vše uspořádat a vnést trocha selského rozumu.

Dodávám - pozor:

"Hudba nemusí nutně a automaticky jen pomoci".

A dokonce tvrdím,  muzikoterapie není edukace + hudba, není psychoterapie + hudba, rehabilitace + hudba, není logopedie + hudba - ne, není.

Současně si ale myslím, že byl překonán moment x, bod obratu. Myslím si dokonce, že si to myslíme my všichni, kdo jsme se sešli a rokovali - z MIČRU. Doufáme, proti vší naději, že bude lépe.

Jako nestor muzikoterapie nesu tuto zodpovědnost o obor, a této úloze se nevyhýbám, naopak.

Děkuji všem za setkání - a za přispění k tématu.

Mgr. Jitka Pejřimovská