Klíma ve společnosti a rizika jejího roztříštění a rozpadu

MIČR z. s. se odborně vyjadřuje a vyzval k adamické diskuzi, dále k facilitaci a nebo mediaci pod vedením registrovaných facilitátorů a nebo mediátorů. 

Jak MIČR z.s., tak já, jsme komunikovali s jeho magnificencí rektorem UPOL.  Osobně jsem nabídla odborná setkání mne a  doc. Mgr- J. Kantora PhD. u pacienta či na základě odborných textů ve vstřícném a tvůrčím prostředí. Bylo by bývalo velice zajímavé obohatit tak vhled do prostředků v muzikoterapii a objevovat aspekty vztahu muzikoterapeuta a klienta/pacienta, rozhovoru a hudebních či zvukových kreací.

V současné době se již aktivně nevěnuji dění na úrovni celospolečenském, ale na dotazy, co se odehrálo v české muzikoterapii zvažuji sepsat paměti doložené konkrétními fakty. Zdá se, že námi navrhované facilitace a mediace bylo přeci jen třeba.

Obecnější pohled, potvrzuje  - společnost v riziku nepravdy, roztříštění a rozpadu. 

Klíma společnosti by se nemělo tříštit na základě různosti názorů, ale mělo by nacházet v různosti sjednocení směřující ke skutečnosti. 

Hledání sjednocení je životné, znamená "žít a nechat žít". 

Každý by měl rozlišit názor, poznamenaný čirou subjektivitou, od mentálního objektivnějšího uchopení skutečnosti, pravdy.

Pravda není to, co se já domnívám, ale to, co koresponduje se skutečností. 

Mnoho věcí bylo v historii Evropy zrcadleno ne - věrně, ale tyto ne - věrnosti skutečnosti, nesou své zpětnovazebné dopady, třeba po letech, třeba až v okamžiku reminiscence všech událostí ve smrti hlavních aktérů. 

Skutečnost je jsoucí, má velice často moc nad subjektivní fikcí jedince a časem ji i reguluje.Toto morální krédo vyjadřuje naše kultura od antiky ve svých uměleckých dílech, a pokud nebudeme nést odkaz tohoto anticko - židovsko - křesťanského poznání, společnost se jako organismus rozpadne, tak, jak se rozpadla společnost antického Říma. 

Proto je třeba hledat objektivní pravdu, takto stabilizovat jedince, rodinu i společnost státu. 

Domnívám se, že v současné době jde o zamlžení obrazu skutečnosti – v její ucelenosti, pravdivosti a jejího vývoje v čase i významu – ve prospěch technologií informací, které mají za cíl vytvářet názorové skupiny. Nekorigovaný názor pak je poté forsírován do přesvědčení a až do společenských střetů.

Návrat ke skutečnosti a pravdě je dnes ztížen zdánlivým informačním chaosem s informačními technologiemi v jádru směřující ke vznikání určitých názorových skupin. Tyto skupiny pak mohou se sebou i navzájem nesmyslně „bojovat“ podle „partitury třetího“. Informační technologie pracují s neucelenostmi informací, s obrácenou kauzalitou, "zloděj křičí chyťte zloděje" či s obrácenou kauzalitou časovou  a mnohdy s nehorázností užití dezinformací a ne - pravd, či polopravd. Manipulují, tyto technologie, s „vložením cizího názoru do já“ a opanováním "já cizím názorem“. Vzniká tak "mučitel a oběť, obelstěné já. Toto já si mnohdy neuvědomuje, že sleduje cizí plán. "Mučitel vniká do já, kde se tváří, jako část já". Tak já, pak mnohdy "bojuje" za  cizí zájmy a nakonec já, které bylo obelstěno „cizím a nepravdivým“, doplácí na svůj odklon od své skutečnosti. Doplácí, ale  "ze svého".

Je třeba návratu k vůli rozpoznávání pravdy a nepravdy, k pohledu v ucelenosti a návratu morálky – „co nechceš, aby druhý činil Tobě, nečiň Ty jemu“.

Právě ve výrazné diskrepanci mezi měřítky na sebe a na druhého, lze rozpoznat manipulaci a poté i, z historického hlediska, dopady – kdy „revoluce požírá své děti“.

Žijeme v těžké době a mou snahou je vytvářet společenství, které ctí morálku, směřuje ke skutečnosti, pravdě, laskavosti a určité upřímnosti. Zapotřebí je, aby toto krédo přijalo celé společenství, komunita.

Pokud všichni lidé žijící na ostrově budou tvrdit, že král má krásné šaty, i když bude nahý, bude se tradovat fikce, ale nebude to pravda. Musíme pronikat za fikci, ke skutečnosti, k pravdě i včetně určité námahy a sebezáporu. Sebezáporu ve jménu svobody mé, která musí nechat žít svobodu druhého. Jinak se stává svévolnou expandující agresí, která ovšem otevírá gradaci k nástupu ještě mocnější agrese. Gradovaná agrese se stává nenasytitelnou, a tudíž požírá své děti. Vnímám, že stojíme na hranici, kde by měla být gradace agrese zastavena a hledána skutečnost, pravda, morálka a smír.